Zahrady -Kubíčová

Novinka #1

Tue, 01 Sep 2015 07:00:00 +0200

Tak už…

Asi je potřeba dát o sobě vědět i těm, kteří moji práci ještě neznají a možná jim být i něčím prospěšná. Konečně se mi podařilo po mnoha měsících (a nebo letech?) zprovoznit své stránky, na kterých bych chtěla představit svoji práci a nabídnout pomoc těm, kteří na své zahradě trochu tápají. Jsem otevřená všem vašim představám a pokud to jen trochu půjde, bude mi potěšením je zrealizovat.

Okrasné trávy

Sun, 30 Aug 2015 21:55:00 +0200

Spoustě lidem, kteří vlastní alespoň malou část travnaté plochy, naskočí, při vyslovení slova tráva, husí kůže. Hned je tu představa léta, ve kterém sice drželi rekord v množství nasušených hub, ale také ušlé kilometry se sekačkou, které by vydaly na cestu kolem světa.

Trávy, o kterých chci nyní psát, ve vás žádné děsy budit nebudou. Jedná se o rostliny, které nepotřebují takřka žádnou údržbu, pouze některé pravidelný jarní sestřih. Vybírat se dá z úplně nízkých traviček měřících pár centimetrů až po skutečné obry dosahující více než dva metry, z druhů, které rostou ve vlhkém stínu nebo naopak rostliny, které se budou cítit dobře na plném slunci. Trs trávy může skvěle posloužit jako solitéra nebo jako doplňková výplň ve smíšených výsadbách, nižší druhy se hodí k olemování záhonů, do skalek a nepostradatelné jsou u zahradních jezírek a potůčků.

Trávy ve mně evokují neučesanost a lehkost divoké přírody v savaně, kde pálí slunce a „králové džungle“ celé dny odpočívají ve stínu občasných baobabů. A dostáváme se k zoologii. Lev, který zabloudil do savany? Kdepak, savana je pro lvy typickým domovem a do džungle ho kdosi vsadil, snad aby to lépe znělo. Podobná deziluze mne potkala asi v šesté třídě na základní škole. V prověrce ze zeměpisu byla otázka: „Kde se nachází pampa?“ Hned mi naskočila píseň, kterou rád poslouchal můj táta, a text zněl: „Když jsem se toulal mexickou pampou, měsíc mi svítil stříbrnou lampou…“ Byla jsem ráda, že jsem našla odpověď a zapsala ji. No nebylo to správně. Dnes vím, že se pampa nachází pouze a jen ve východní Argentině. Jednoduše neplatí vždy, že co je psáno je i dáno. Vždyť v letošním horkém a suchém létě už taky neplatí (a to už se dostávám zpátky k tématu), že „zelená je tráva“. Naštěstí okrasné trávy zůstávají krásné celé léto, a proto je mohu vřele doporučit.

…a že „fotbal je hra“? Určitě, někdy už má stejný princip jako Monopoly.

Hydrangea anomala subsp. Petiolaris – Hortenzie pnoucí

Tue, 28 Jul 2015 09:06:00 +0200

Tmavé, ponuré místo na vaší zahradě. Zapadlý nehostinný kout. Kout, kam se slunce nikdy nedostane a v zimě ho navštíví jen ledový severní vítr… možná i stará oprýskaná zeď.
To není horor…

To není horor vybrat rostlinu, které by se na tomto nepříznivém místě líbilo. Popínavá hortenzie, pokud jí dopřejete výživnou vlhkou půdu, dokáže i v těchto podmínkách vytvořit velmi příjemné zákoutí. Její tmavě zelené zdravé lesklé listy a bílé květy v létě jsou zárukou, že už nebudete mít hrůzu z návštěvy tohoto prostoru. Je pravdou, že zpočátku vypadá jako malé „klackaté“ nic, ale tím se nenechte zmást. Jen co se trochu rozkouká, začne, ať už zeď nebo i prostor na zemi, spolehlivě hustě zarůstat svými výhonky. Nebude po vás vyžadovat žádné konstrukce ani vyvazování, sama si totiž vytváří kořínky, kterými se pevně přichytává ke zdi, ale zase nemá potřebu zarůstat do omítky jako třeba břečťan.
I když jsou její květy hojně navštěvovány hmyzem, určitě i vás okouzlí natolik, že se na popínavou hortenzii přijdete občas také podívat.

Hortenzie - Hydrangea macrophylla, Hydrangea paniculata, Hydrangea arborescens

Tue, 28 Jul 2015 09:04:00 +0200

„Hortenzie do každé zahrady“ je jedním z mých hesel, kterého se při tvorbě vždy snažím držet.

Vždyť jsou tak krásné… a to nám to ještě šlechtitelé v poslední době usnadnili tím, že přišli s novými lépe prospívajícími odrůdami. Dnes se už ani majitelé zahrad s horšími klimatickými podmínkami nemusí bát, že by jim velkokvěté barevné hortenzie přes zimu namrzly a nevykvetly, neboť novinky z řady FOREVER & EVER® kvetou spolehlivě i na nových výhonech. Stejně tak i Hydrangea paniculata a Hydrangea arborescens kvetou na nových výhonech a sortiment se obohatil o odstíny růžové až tmavě růžové. Délkou kvetení (2–4 měsíce) jim může konkurovat jen málokterá jiná rostlina a díky velikosti složeného květenství jsou nepřehlédnutelné. Pokud jim dopřejete vlhčí výživnou a kyselejší půdu, budou se cítit skvěle a vnesou do vaší zahrady svěžest, lehkost a romantiku.

Děti, děti...

Sat, 04 Jul 2015 14:46:00 +0200

Jistě všichni víme, co dokážou děti, když je vypustíme na zahradu.

Otrhají květy nejkrásnějších rhododendronů a azalek, aby z nich mohli uvařit polévku pro panenky, pošlapou čerstvě vysázené sazeničky aster, během pěti minut zbaví naší i sousedovu zahradu všech květů a pak ještě požádají o upletení věnečku do vlasů, při sklizni jahod největší plody rozšlapou, chemicky ošetřenou vodou z bazénu nám zalijí nejmilejší rostliny, sesbírají veškerý materiál, kterým jste měli ohraničeny záhony a postaví domeček pro mravence, jakékoliv nádoby (i z kuchyně) nanosí na nejnevhodnější místo a tam je začnou plnit rozmanitými věcmi (nejčastější je voda, bláto, listy keřů, poupata květin, hlemýždi). Hra končí v okamžiku, kdy jsou všechny nádoby plné a dítě si odchází hrát s něčím zajímavějším (naplněné nádoby zůstávají). A největší jejich vášní je sklizeň čehokoliv v různém stupni nezralosti. To jsou děti.

Ale tohle všechno jim musíme odpustit a radovat se z toho, že tam s námi jsou a třeba s námi zažijí něco neobyčejného. Nedávno jsem mluvila, teď s již dospělým synem mé kamarádky, která k nám na chalupu s dětmi často jezdila, a on se mne ptá: „Víš, jak jsme si na chalupě vždycky natrhali pažitku a celý víkend jsme nechtěli nic jiného, než chleba s pažitkou? Bylo tam fajn, pamatuješ?“ Jistě, že si pamatuji. Na ulámané květy jiřin, když zrovna hledal zapadlý badmintonový míček, i na prasklý stolitrový plastový sud na vodu, který položil na bok, vlezl dovnitř a skutálel se ze svahu. Na vyloupané hrachové lusky, které jsem nacházela doslova všude -na stole, na lavici, pod lavicí, do dvou metrů okolo koše, mezi příbory, na vaně, v posteli… Také na malý rozchodník, který se mi tolik líbil, než jej úplně rozdrtil petanqueovou koulí, protože se zrovna vehementně pokoušel vyšťouchnout kouli své sestry, na spálené listy letniček, které postříkal hadicí, krátce po poledni v rekordně nejteplejším dni července, na ulámané větve keřů, to když si zrovna na zahradě hrál na schovávanou. Vděčím mu ale i za nové zkušenosti, neboť do doby, než se poprvé, asi ve čtyřech letech, objevil u zapáleného krbu, jsem netušila, kolika nejrůznějšími předměty se dá oheň udržovat a že látkové rukavice jsou v pohodě, zatímco gumové, hozené na grilovací rošt, se připečou a jdou velmi špatně odstranit. A také, že trávník neroste, když se polije lampovým olejem.

Ale abych se vrátila k pažitce. Samozřejmě si pamatuji na kuchyňskou linku, sporák, stůl, podlahu, to vše poseté nasekanou schnoucí pažitkou. I na dvanáct až patnáct nožů upatlaných od másla. Ale to není vůbec podstatné. Nic proti všem těm skvělým dnům, které jsme mohli společně strávit. A nejdůležitější je, jak si to pamatuje on.

Viburnum pragensis

Fri, 03 Jul 2015 21:47:00 +0200

Pokud mi necháte volnou ruku výběru rostlin na vaši zahradu, určitě mezi nimi nebude chybět kalina. Jak už název napovídá, byla vyšlechtěna v Praze a to před rovnými šedesáti lety.

I když, coby odrůda, už není žádnou mladicí, mezi stálezelenými listnatými keři jen těžko hledá konkurenci. Pokud jí dopřejete bohatší, mírně kyselou půdu s dostatkem vláhy, poroste skvěle ve stínu i na slunci a žádná choroba ani škůdce ji jen tak neporazí. Vynikne dobře jako solitéra nebo svým tmavě zeleným listovím dá vyniknout světlejším kolegům před sebou. Jako jedna z mála stálezelených dřevin nemá problém ani v zimě, když teplota klesne hodně pod nulu. Zatímco se ostatní listnáče budou jen zbytečně snažit svými kořeny načerpat ze zamrzlé půdy vláhu, díky čemuž budou muset nechat některé listy a větve později uschnout, kalina své listy jen mírně stočí a sklopí, aby sluneční paprsky nedopadaly kolmo na listy, a tím si sníží výpar vody. Tak to vidíte, kalina není jen krásná, ale i chytrá.

Pyrus salicifolia ‘Pendula‘ – Hrušeň vrbolistá

Fri, 03 Jul 2015 21:04:00 +0200

Tak tahle hruštička je můj veliký oblíbenec. Poprvé jsem ji zahlédla v časopise a hned jsem věděla, že ji na své zahradě prostě mít musím. Nebylo vůbec lehké ji tenkrát sehnat, ale podařilo se, a nyní už mou zahradu zdobí dvě tyto nádhery.

Dnes je sice na trhu už běžně k dostání, ale přesto se s ní v zahradách moc nesetkáte. Svou barvou a listy je hodně podobná rakytníku, který občas můžete zahlédnout podél silnic, ale svým tvarem je docela jiná. Vždy se mi líbily stromy převislé nebo rozvolněné, s načechranými oblými tvary, z kterých byla cítit volnost a divokost. A tenhle nádherný strom splňuje vše. Je převislý, ale zároveň nepůsobí smutně, stříbrný nádech mu dává lehkost, jistá neučesanost v něm přináší divokost přírody a drobné lístečky podtrhují jemnost. A k tomu všemu ještě přidá bonus na podzim, kdy potěší malými hruštičkami, které sice vydrží krátce, ale zase se z trávníku samy velmi rychle uklidí. Svou krásu Vám tento nádherný strom nabízí bez toho, že by něco žádal, ať už jakýkoliv řez, zavlažování nebo speciální půdu.

Berberis thunbergii - Dřišťál Thunbergův (kultivary)

Fri, 03 Jul 2015 20:59:00 +0200

Asi by se nenašel člověk, který se někdy nesetkal s dřišťálem. Sestříhané vínové pásy živých plotů jsou nejen v parcích ve městech a na vesnicích, ale i u frekventovaných silnic a řidiči je mohou vidět i na kruhových objezdech.

Je trochu škoda, že v sestříhaných hranatých pásech nemůže vyniknout přirozená krása těchto úžasných keřů, které by neměly chybět v žádné zahradě. Pokud chcete vnést barvu do jakéhokoliv záhonu a nechcete volit letničky nebo trvalky, o které se budete muset více či méně starat, rozhodně sáhněte po berberisu. Nabízí velké množství velikostí, tvarů a hlavně barev. Od jasně žluté, světle zelené, oranžové, růžové, růžovobílé až po různé odstíny červené a vínové. Na podzim se ozdobí drobnými červenými korálky, které přetrvají až do zimy a přilákají ptactvo z celého okolí na hostinu. Ale abych pořád jen nechválila. I u dřišťálů bych našla jeden zápor a tím je, s pomocí šlechtitelů, schopnost vytvářet stále nové barevné kultivary. Všechny bych je chtěla, ale místa se mi nedostává….

Chamaecyparis nootkatensis 'Pendula' -cypřišek nutkajský

Thu, 02 Jul 2015 18:51:00 +0200

Tento druh cypřišku vybral už hodně dávno na naší zahradu manžel. V zahradnictví, kde jsme ho kupovali, byl svého druhu jediný a vedle svých jehličnatých kolegů působil naprosto uboze.

Při své výšce asi padesáti centimetrů mu z poměrně silného, takřka holého kmínku, visely (a to doslova) dvě stejně holé větve a jen na vrcholu kmínku byl zelený střapec. Před stěnou šťavnatě zelených thují ‚Smaragd‘ vypadal spíš jako opadavý keř v zimě. Manžel si ho ale doslova zamiloval a ještě v zahradnictví ho pojmenoval „Pán“. Zhruba po čtyřech letech jsem musela přehodnotit a přiznat, že se jedná o zajímavý strom. Nyní už dosáhl několika metrů. Kmen si naprosto vzpřímeně roste k nebi a mnoho převislých větví působí jako vodopády. Má v sobě majestátnost a zároveň lehkost, sebevědomí i skromnost, klid i hravost… prostě „Pán“.

Acer palmatum - javor dlanitolistý (jeho kultivary)

Thu, 02 Jul 2015 18:49:00 +0200

Tyto javory na zahradě rozhodně nepřehlédnete. Ať už jsou to stromy, nebo keře, vždy působí elegantně a uvolněně.

Trochu v nevýhodě bývají rostliny v jejich blízkosti, neboť konkurovat barvě, stavbě a tvaru javoru dlanitolistému je nemožné. Proto je lepší do okolí těchto skvostů volit rostliny, které sice zahrají druhé housle, ale podtrhnou jejich osobitost. Z acerů můžeme volit mezi kultivary různých velikostí a barev, i tak nás všechny na podzim překvapí svítivým zbarvením. I když mají určitě vyšší nároky na složení půdy a stanoviště, splníme-li jim tyto jejich požadavky správným umístěním na své zahradě, vypadají neodolatelně.

Acer Platanoides 'Globosum' - javor mléč kulovitý

Thu, 02 Jul 2015 18:42:00 +0200

Jako dítě ze Žižkova jsem si pravidelně chodila hrát kuličky na zdejší kopec „Křížek“, kde jsem si nemohla nepovšimnout kulovitých javorů.

Byly vysázeny do kruhu a už tenkrát mě zaujaly svou pravidelnou a lehce zploštělou hustou korunou. Celé léto vypadaly svěže, zdravě a elegantně a to jsem ještě ani netušila, že jsou stromy velmi nenáročnými a odolnými proti městskému znečištění i suchu. Přirůstají pomalu a tvar koruny si uchovávají i bez pomocí nůžek. Na podzim ještě zazáří krásnou žlutou barvou. I když ve své tvorbě dávám přednost stromům a keřům rozvolněnějším, uvolněnějším s nepravidelným tvarem, tomuto druhu javoru se vůbec nebráním. V modernějších zahradách, co by solitera působí nádherně.

Před a po 2

Sun, 21 Jun 2015 20:02:00 +0200

Před a po 1

Sun, 21 Jun 2015 19:55:00 +0200

Posezení

Sun, 21 Jun 2015 16:29:00 +0200

Záhon s dominantním stromem

Sun, 21 Jun 2015 15:42:00 +0200

Středový záhon

Sun, 21 Jun 2015 14:25:00 +0200

Tvorba skalky

Mon, 18 May 2015 14:23:00 +0200